17. LISTOPAD OČIMA NAŠICH ŽÁKŮ

29. 11. 2019

I na naší škole jsme si připomněli důležité datum a události, které se staly 17.listopadu 1989. Žáci 9. ročníků se zapojili do projektového týdne, ve kterém se zabývali 30. výročím sametové revoluce. Využívali jsme k tomu materiály projektu Jeden svět na školách, který skrze různé dokumenty a pracovní listy řeší problematiku zneužívání lidských práv (www.jsns.cz). Žáci zhlédli videa, dokumenty a pracovali s dobovým tiskem. Díky tomu si mohli srovnat své pohledy na události listopadu 1989 i na dobu, která jim předcházela a která je pro většinu z nich jen těžce představitelná. Vrcholem celého projektu byl dopis České republice k 30. výročí svobody, který žáci sepsali. A jelikož je opravdu o co stát, podívejme se na nejpovedenější dopisy.

Díky, že můžeme!

Mgr. Veronika Černá

Milá Česká republiko,

vzpomínáš si na všechny ty klíče? Však víš, těch tisíce klíčů, se kterými jsme přesně před třiceti lety zvonili a jejich cinkání se rozléhalo po celé Národní třídě. Už je to 30 let, co jsi svobodná. Udělala si dobře, že si se s tím darebákem komunismem rozvedla. Nebyl to pro tebe ten pravý. Sice ti to dalo pár let zabrat, než jsi mu ty kufry zabalila, ale hlavně, že už je pryč.              Tenhle tvůj dlouholetý přítel tě v mnoha ohledech dosti omezoval. A abych řekla pravdu, my jsme s ním jako tvé děti taky nebyly nějak spokojené. I když jsem já sama nezažila komunismus, po tvém boku budu nadále používat pojem ,,my‘‘, protože se i přes to cítím jako součást tebe samotné.                                                                                                             Nedokážu pomyslet na to, jak těžké si to s ním musela mít. Pamatuješ, jak tvé děti nechtěl pustit do cizí země? Zakázal jim překročit hranice a vidět místa, po kterých tak toužily, ochutnat potraviny, o kterých často slýchaly. A to nejenom jednou, ale roky a roky a pořád dokola. Představa, že bych nikdy nenavštívila svou oblíbenou Itálii, vysněnou Francii, rušnou Anglii a spoustu jiných oblastí, mě děsí a těžce se mi nad tím přemýšlí.                                            A vzpomínáš si také, jak jsi chtěla dětem přečíst pohádku? V tu dobu jsi však měla dost úzký výběr knih. Ty zbylé nám totiž znovu zabavil tatínek komunismus. Nejen knihy, ale i noviny a jiné články. Dokonce se nám hrabal i v osobních věcech, jako byly deníky, básničky nebo dopisy. Měl tu drzost všechny tyhle dokumenty zabavit, číst si je, zlikvidovat je, a dokonce nás potrestat za některá slova v nich. Nechce se mi myslet na to, že by pro mě bylo riskem vypsat se z vlastních pocitů nebo číst nějaký druh knihy.                                                             Pan komunismus taky neuznával lidi, kteří s ním nesouhlasili. Tím ,,neuznával‘‘ myslím to, že byli trestáni uvězněním, mučením, zabavením majetku a v mnoha případech i smrtí. Lidstvo nemělo možnost projevit vlastní názor, volit jinou stranu než právě komunistickou. Pokud rodiče neřekli komunistické straně ano, děti se mohly s vysokým vzděláním rozloučit.    Ve škole, od rodičů a v médiích stále slýcháme, jak špatně se všem žilo, jak každodenně trpěli, neměli možnost být sami sebou a nechali si roky a roky vymývat hlavu tisíci řečmi a způsoby. Díky tomu si čím dál víc uvědomuji, jaké mám štěstí. To, že můžeme studovat, co chceme, číst, psát a poslouchat to, co se nám líbí, navštívit místa, po kterých toužíme, být s kým chceme, ale hlavně tím, kým chceme.                                                                                          Jsem neskutečně pyšná na všechny ty studenty i dospělé, kteří za nás tenkrát tak silně bojovali. Za tebe bojovali. Ale nejvíc, nejvíc jsem pyšná na tebe. Ty totiž stále bojuješ. Všechno nejkrásnější k 30 let svobody moje milá! A do budoucnosti už jen to nejlepší.

  Tvoje Jíťa- Jitka Jankuová 9.C

Další dopis naleznete zde:

      

Vratislavice Liberecký kraj